Pár informací navíc pro ty, co baví číst o druhých

 

Narodil jsem se léta páně 1952, a to v Praze, kde jsem prožil většinu života (mimo sedmi let, kdy jsem žil v Plzni).

Zájmy a aktivity mého života byly mnohé a rozličné: 

 

Od velkého prožívání přírody, zvláště šumu lesa a crčení tekoucí vody v dětství, jsem se dostal ke katarznímu zážitku z poznání, jak funguje realizace genetické informace (to bylo v roce 1967), a později podobně, jak krásně je složitá  buňka (pro znalé přesněji eukaryotická buňka) a dále jak sofistikované jsou zákonitosti evoluce (to už jsem žil studentským životem na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy). V rámci studia jsem se vnitřně logicky zajímal o člověka a tím jsem se stal antropologem (viz připojené samostatné stránky webu). Později jsem se dostal do kontaktu s psychology v Psychologickém ústavu ČSAV. Tím jsem se posunul k zájmu o chování člověka, což mne přivedlo k etologii (vědě o chování) a jejímu vztahu k evoluci. V návaznosti na to jsem se zaměřil na lidský obličej. Etologie mne navíc přivedla k seznámení se s chováním primátů!

  

Svět lidoopů je neuvěřitelný zdroj poznání o nás samotných. 

Jako student jsem si užíval relativně bohémsky, ale bohužel musím banálně konstatovat, že jsem při tom vždy - a až doposud - rád chodil do kina, do divadla (spíše na moderněji pojatá představení) a na výstavy + sem tam toužil cestovat, což za mlada moc nešlo (většinu soc. dem. zemí v okolí včetně Pobaltí a krátce Rakousko, Německo a Itálii jsem však absolvoval), později mne okouzlila Bretaň a Toskánsko, teď už jsem spíše unavený a líný.

Zájem o divadlo mne dovedl i k účasti na amatérském divadelnictví v 70. letech (zlatá éra amatérského divadla!), což zásadně změnilo běh mého života - potkal jsem se se svojí ženou! Následně mi do značné míry naplňovaly život dcery a, když dospěly, tak vnoučata.

 

Utváření náhledu na svět u malých dětí bylo pro mne tou nejbohatší zkušeností a spolu se světem přírody i životní inspirací.

Bohužel mne během žití postihlo několik morových ran:

 

Jednak mne brzy po narození uvedla do stavu snížené hybnosti (zpočátku i nehybnosti) poslední větší epidemie dětské obrny u nás. Díky ní jsem byl nucen strávit větší část dětství v nemocnici a po lázních. Čert ví, jak dalece a v jakém směru mne poliomyelitida ovlivnila. Asi mne však dovedla k intenzivnějšímu čtení (kdysi) a také ke kreslení a následně malování. Druhá šikana ze strany osudu byla vrozená srdeční vada, kterou jsem si i prohloubil kouřením a alkoholem (c´est la vie). Zatím jsem přežil čtyři operace (a po poslední jsem si vylepšil skóre nedostatečným oběhem nohou a tím bércovými vředy - už jsou fuč, ale trvalo to). A nakonec jsem si zkusil operativní odstranění a radio-léčbu karcinomu v krku (asi díku viru typu HPV?). No, zatím se s tím nic dále neděje, což je naděje.

Toť konec stěžování si, ale pro porozumění názorů autora této webové stránky to snad někomu bude k užitku.

© 2020 Vláďa Blažek, vytvořeno pomocí WIX.COM
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now